Bez jakýchkoliv útoků, zato s překvapivým sbližováním. Právě tak se aktuálně vyvíjí vztah mezi dvěma politickými formacemi, které aspirují na hlasy nespokojených voličů – hnutím SPD a uskupením Stačilo!. V článku se podíváme na to, co je k sobě táhne, proč spolupracují kandidáti napříč stranami a jak by toto netradiční souznění mohlo ovlivnit výsledky příštích parlamentních voleb.
Společný cíl a podobný program
Obě uskupení mají pozoruhodně podobné cíle. Chtějí vystoupit z Evropské unie i NATO, zrušit Senát a koncesionářské poplatky a ukončit podporu Ukrajině. Takové shody v programu nejsou náhodné – obě strany totiž cílí na stejný okruh voličů. Není proto překvapením, že se mezi jejich představiteli rodí spolupráce. Bez ostrých střetů se snaží oslovit podobné publikum, což je na české politické scéně nezvyklý jev.
Prolínání kandidátů i právní zastoupení
Zajímavým příkladem sbližování je advokát Jindřich Rajchl – lídr SPD v Moravskoslezském kraji a zároveň šéf hnutí PRO. Ten právně zastupuje Martinu Bednářovou, kandidátku za Stačilo!, která čelí žalobě za zpochybňování války na Ukrajině. Takové propojení jen potvrzuje, že hranice mezi jednotlivými tábory se postupně stírají a spolupráce napříč uskupeními už dávno není tabu.
Překryvy ve spolcích i strukturách
Obě formace propojují také různé iniciativy a spolky. Například spolek Svatopluk, který volá po změně režimu, sdružuje osobnosti z obou stran. Najdeme zde například kandidáty SPD jako Jiřího Medulu, Tomáše Doležala nebo Zdeňka Koudelku z Trikolory, stejně jako Janu Turoňovou a Jana Skalického ze Stačilo!. Nejde tedy jen o společné programové body, ale i sdílené prostředí, v němž političtí hráči z obou táborů operují bok po boku.
Voliči si vybírají mezi dvěma skoro stejnými
Podle průzkumů agentury STEM přemýšlí nad volbou Stačilo! až 18 procent voličů, z nichž dvě třetiny zvažují zároveň i SPD. SPD by pak mohla podle stejné agentury získat až 24 procent hlasů. „Překryvy tam jsou, a to i s hnutím ANO. Berou si ze stejné skupiny voličů. Když jedné straně preference rostou, druhé nebo třetí ubývají,“ vysvětlil Martin Buchtík z agentury STEM. Je tedy zřejmé, že mezi těmito stranami panuje nelítostný, ale tichý boj o stejné publikum.
Na oko žádný pakt, ve skutečnosti klid zbraní
Ačkoliv obě formace tvrdí, že mezi nimi žádná formální dohoda neexistuje, jejich chování tomu odporuje. „Myslím, že nás spojuje snaha porazit vládu Petra Fialy (ODS), která reprezentuje všechno, co my kritizujeme,“ řekl lídr ústecké SPD Jaroslav Foldyna. Společné ideové konference a absence veřejných útoků jen posilují spekulace o nepsané dohodě. Podle předsedy Stačilo! Daniela Sterzika za to mohou média i vládní strany, které prý vytvořily z opozice jednotný blok.
Levicová a pravicová cesta ke stejnému cíli
Přesto mezi nimi nejsou všechny mosty zcela položeny. Například mluvčí KSČM a lídr Stačilo! v Pardubicích Roman Roun upozorňuje na zásadní odlišnosti v ekonomickém programu. „Chceme zásadním způsobem zdanit nadnárodní korporace a chceme důsledný audit veřejných financí,“ prohlásil. I Jiří Kobza, bývalý poslanec za SPD, dnes kandidující za Stačilo!, připomíná: „Bavíme se o pravicové a levicové straně. Tam přece budou rozdíly už z podstaty.“
ANO jako potenciální vyvažovač
Zatímco se SPD a Stačilo! přetahují o podobné voliče, jejich soupeřem i potenciálním partnerem může být hnutí ANO. Podle posledního průzkumu STEM by ANO na konci července volilo 31,5 % lidí, zatímco SPD 13,8 % a Stačilo! 7,5 %. Jiří Kobza dokonce zmiňuje, že „je možné, že pak bude jednotlivé zákony dojednávat střídavě se Stačilo! a s SPD“. Vzniká tak zajímavý obraz povolební spolupráce, v níž by ANO mohlo lavírovat mezi oběma radikálními subjekty podle momentální potřeby.
Politolog varuje před nepředvídatelností
Podle politologa Oty Eibla může výsledek voleb přinést nepředvídatelné scénáře. Obě kandidátky totiž označil za „pytle blech“, ve kterých se po volbách může stát cokoliv. Přesto ale upozorňuje, že dohromady mohou SPD a Stačilo! oslovit až pětinu voličů, což představuje sílu, s níž se musí počítat. „Je to konglomerát osobností, které jdou do voleb pod značkou ‚radikální naštvanost‘,“ dodal. A právě tato naštvanost může být silou, která po volbách zamíchá kartami víc, než si kdo teď připouští.