Česká republika se ráda považuje za moderní a vyspělou zemi. Přesto nedokáže zajistit jednu ze základních potřeb – stabilní dodávku elektřiny. Po výpadku sice vláda svolala krizový štáb, ale výsledkem bylo jediné – prohlášení, že „praskl drát“. A tím to mělo skončit. Jenže tohle není jen technická závada. Je to varovný signál o hlubokém selhání řízení, odpovědnosti a prevence.
Škody půjdou za miliardu, ale nikdo nezaplatí
V Litvínově musela přerušit provoz rafinerie, další firmy hlásily problémy, odstávky a finanční ztráty. Ani přesto se nikdo nepostavil před kamery, aby řekl: „Udělali jsme chybu.“ Místo toho se odpovědnost přehazuje jako horký brambor. A když premiér Fiala po zasedání krizového štábu prohlásí, že „prostě praskl drát“, působí to jako špatný vtip. Peníze, které firmy ztratily, jim nikdo nenahradí – protože to byla prý vyšší moc.
Česko potřebuje méně řečí, více činů
Z výpadku proudu by si měl stát odnést jeden zásadní závěr: nestačí jen reagovat. Je nutné předcházet. Systémová nefunkčnost, přebujelá byrokracie a neochota přijímat odpovědnost se nesmí dál tolerovat. Méně výmluv, více řešení. Pokud vláda nedokáže zrychlit stavební řízení, posílit infrastrukturu a přiznat chyby, podobné kolapsy se budou opakovat. A příště už to možná nebude jen „prasklý drát“, ale úplný pád důvěry veřejnosti.