Když se Evropa po druhé světové válce vzpamatovávala z jejích následků, jedním z největších problémů byl nedostatek bydlení. Mnoho měst bylo téměř zničeno bombardováním a počet obyvatel rostl rychleji, než bylo možné stavět nové domy.Socialistické Československo, stejně jako mnoho dalších zemí, hledalo řešení této situace. A našlo ho v podobě prefabrikovaných panelových domů, které začaly růst na okrajích měst a staly se symbolem nové éry. Nedostatek bytů byl v Československu zvláště akutní. Válka zanechala stopy i zde, ale situace byla ještě zkomplikována masivním odsunem Němců, což paradoxně vedlo k dočasnému snížení počtu dostupných bytů, jelikož mnoho z nich zůstalo neobydlených a bez údržby rychle chátralo. Socialistický režim si dal za cíl poskytnout bydlení širokým vrstvám obyvatelstva.
Nešlo jen o záležitost sociální spravedlnosti, ale i o pokus vytvořit iluzi společenské rovnosti. Na počátku byly stavěny převážně cihlové domy, ale v roce 1959 se komunistická strana rozhodla, že bytovou otázku vyřeší rychleji a efektivněji. Panelová výstavba se stala prioritou, a tak během následujících let vznikly celé čtvrti nových domů, které byly typické svou rychlostí výstavby a jednotností. Byty v těchto domech byly menší a méně vybavené než ty cihlové, ale stát se snažil zvyšovat jejich standard zařízením jako byly radiátory a teplá voda. Ačkoliv byly panelové domy často kritizovány za jejich uniformitu a nedostatečnou kvalitu, měly své nesporné výhody. Umožnily rychlé usídlení velkého počtu lidí a podporovaly pocit komunity mezi obyvateli. Nájemné bylo stanoveno na symbolické úrovni. Byt 3+1 měl měsíční nájemné 175 Kčs, což bylo v době, kdy průměrná mzda činila kolem 3 170 Kčs, velmi dostupné. To bylo výrazně nižší než náklady na bydlení ve většině kapitalistických zemí. Tato politika byla ústřední pro socialistický režim, který se snažil zabezpečit základní sociální potřeby svých občanů. Přestože panelové domy byly v té době považovány za dočasné řešení, staly se trvalou součástí městského života. Mnohé z nich prošly v posledních desetiletích rekonstrukcí a modernizací, čímž se zvýšila jejich kvalita a energetická účinnost.
Dnes jsou panelové domy považovány za plnohodnotnou součást městského života a pro mnohé Čechy a Slováky představují domov. Bydlení v panelácích má své pro i proti, ale není pochyb o tom, že panelová revoluce hrála klíčovou roli v historii bydlení v socialistickém Československu. A i když jsou dnes panelové domy často předmětem debat o urbanistickém plánování a architektonické estetice, pro mnohé zůstávají symbolem domova, který byl kdysi symbolem nové éry.
Fenomén „Husákovo 3+1“
V období normalizace se objevil specifický fenomén bydlení – rodinné interiéry „husákovského typu 3+1“. Byty se staly symbolem doby a vyznačovaly se podlahou z PVC, vzorovanými tapetami a sériovým nábytkem.
Významnou novinkou v tomto období byl koncept „bytového jádra“, který sdružoval koupelnu a hygienické zařízení v rámci kuchyňské sestavy. To urychlilo výstavbu a snížilo náklady.
V letech 1958 až 1990 bylo na území dnešní České republiky vyrobeno neuvěřitelných 1 180 000 panelových bytů. Do roku 1970 tvořily byty s převahou panelů více než 90 % nové výstavby a v roce 1985 dosáhly 98,8 %.