Je neděle, hodiny ukazují poledne a celá republika usedá k obrazovkám. Ne snad proto, že by chtěli sledovat hlubokomyslné debaty nebo se dozvědět něco nového. Důvod je prostý: Danuše opět promluví. A jak je jejím zvykem, nebude to ledajaká věta. Očekáváme perly, které se ještě ten den stanou virální.
Krizový tým v pohotovosti
Sotva dozní poslední slovo rozhovoru, v kuloárech se rozsvítí červené majáky. Krizový marketingový tým paní Danuše okamžitě zasedá. Pár hlubokých nádechů, káva na nervy a jde se na věc. Co s tím teď? Regulace, oprava, překroucení. Výstupem je pečlivě sepsaná věta, která je dostatečně neurčitá, aby ji mohl každý interpretovat po svém.
Přepisování historie v přímém přenosu
Kdyby někdo chtěl nahlédnout do zákulisí, viděl by Danuši s naučeným textem v ruce. Nejdřív si ho čte, pak si ho potichu opakuje, a nakonec před zrcadlem trénuje, jak ho říkat s maximální důvěryhodností. A dokud nemá marketingový tým jistotu, že to ovládá perfektně, domů ji nikdo nepustí.
Dny plné opakování
A tak jde Danuše do světa s nově naučeným poselstvím. „Ne, tak jsem to nemyslela.“ „Moje slova byla vytržena z kontextu.“ „Všichni víme, jak fungují média.“ To jsou věty, které v následujících dnech zaznívají s železnou pravidelností. Každý rozhovor, každá tisková konference, každý příspěvek na sociálních sítích je variací na jedno a totéž.
Politická zábava zdarma
A my? My se bavíme. Protože bez Danuše by to v tom našem malém politickém rybníčku byla nuda. Co by si po neděli lidé sdíleli na internetu? O čem by psali komentátoři? Kdo by rozproudil debaty na sociálních sítích? Danuše, prosím, nikdy se neměň.